Nástup do školky je velkým milníkem každého dítěte. Některé se do školky těší a nemůžou vydržet ani poslední rok, než nastoupí a pak jsou děti, které školku absolutně odmítají. Také mám pocit, že s tím vším souvisí i přístup ke školce vás jako rodičů podle toho, co jste prožívali v dětství. Já osobně školku milovala a moc jsem se těšila, až do ní dcera nastoupí. Ale vím, že jsou lidé, kteří na školku nevzpomínají vůbec v dobrém, ztratili důvěru a mají strach tam dát své dítě. V dnešní době je ale naštěstí mnoho možností a vy sami si můžete zvolit přesně to, co bude vyhovovat vám všem, co bude naplňovat všechny potřeby celé rodiny a hlavně, co s vámi bude souznít. Můžete si vybrat školku podle svého bydliště anebo podle toho, co je vám blízké – lesní, Montessori, Waldorf nebo soukromá, která má zase jinou přidanou hodnotu.

Jenže ani to se neobjede bez nevyžádaných rad, řečí, kroucení hlavou, nepochopením apod. Jenže kdo nechce, tak to nepochopí. A u nás to nechápe nebo spíš nechce pochopit víc lidí. Proč jsme zvolili takovou školku? Co je na ní tak jiné? Vždyť je to jen budova před rozpadem s obrovským reklamním plakátem! Vždyť je to jen hromada peněz a my nemáme na rozhazování. Však manželovo nejstarší dcera chodila do normální školky a taky se přece všechno naučila. Proč jsme vybrali školku na druhém konci města? Proč chceme soukromou, když máme státní doslova pod okny? Zbytečný vyhazování peněz! Ok a můžu to už začít vysvětlovat anebo si každý bude myslet svoje a nemá to smysl vůbec řešit? Chtějí to vůbec pochopit? Mají vůbec zájem zjistit naše důvody nebo potřebují jen odsuzovat bez jakéhokoliv zájmu o další informace? Kde se to v těch lidech bere? Rychle odsoudit a nedat šanci

Chtěla jsem školku, kde to bude „jako doma“. Se stejným přístupem, stejnými názory, stejnou myšlenkou, prvky, možnostmi, a hlavně aby tam bylo i něco navíc. Něco, co není jen tak všude jinde. Něco, co je jedinečné. Něco, co se nedá jen tak okopírovat a převzít. Něco, co ve vás vyvolá nadšení. Něco, co nebude jen tak bokem, ale bude to součástí celého dne. Přesně to Mánesovka má a dýchne to na vás už při první návštěvě. Úplně nejvíc se mi líbí, že školka navazuje na základní školu a následně gymnázium. Takže pokud se dcerky rozhodnou, můžou zůstat na stejném místě až do maturity. Stále se svými přáteli, které znají od školky a s těmi skvělými učiteli, které jsem si zamilovala od první chvíle a se kterými vztahy nadále prohlubujeme. Je to místo, do kterého vejdete, a nechce se vám odejít. Je to místo plné lásky, klidu a pohody. Místo, kam byste sami nejraději nastoupili. Místo, kde byste se sami chtěli okamžitě začít vzdělávat.

Vidím velká pozitiva ve smíšené třídě, kdy starší pracují s mladšími a mladší se staršími. Některé děti to znají z domova, ale pak jsou děti, které nemají sourozence a učit se ostatním pomáhat a pečovat o ně, to je prostě báječný. Starší děti pomáhají mladším s oblékáním, zavazováním bot, zapínáním bundy. Mladší děti od starších čerpají slovní zásobu, informace, vidí v nich svůj vzor, baví je si s nimi hrát, protože už to není hra malých dětí, ale svět starších a přebírají od nich vše, co vidí i slyší. 

Během denních činností školka využívá i rodilé mluvčí – co víc si můžeme přát, než rodilé mluvčí. To je něco nenahraditelného, nenapodobitelného. Děti se učí angličtinu naprosto přirozeně. Neodlišují, co je česky a co anglicky. Nasávají vše jako houba a najednou to vybalí a dorozumí se anglicky lépe než já po xxx letech angličtiny ve škole. Na maximum využití absorbující mysli ve všech směrech.

K tomu všemu individuální přístup, práce s Montessori pomůckami, prvky waldorfské pedagogiky, rodinné prostředí, přátelská komunikace, podpora samostatnosti, naladění na stejnou vlnu. A to ani nemluvím o tom, jak funguje škola – žádné zvonění, minimální sezení v lavicích, žádné úkoly ani známky, nemají ani učebnice či sešity. Učí se v epochách a podle inovativního českého vzdělávacího konceptu Škola můj projekt. To není sen, to je realita, a dokonce přímo u nás na konci světa, kde má člověk pocit, že nic není. 

Věděla jsem, že Mánesovka je ta správná volba, už v době kdy byl první dceři snad rok a půl. Takhle předem jsem měla školku vybranou a šla jsem na jistotu. Doslova. Musíte si být svým výběrem jistí. Nás děsily ty peníze, upřímně. Pro někoho to moc není, je to na jednu stranu opravdu „levné“, když si srovnáte jiné takové školky, ale pro nás je to dost peněz. Jenže to přesvědčení o správné volbě bylo silnější a my se snažíme dělat vše proto, abychom ji zvládali platit oběma holkám a časem i všem třem.

 

Vybírejte hlavně srdcem, protože právě školka může být těmi nejlepšími vzpomínkami na dětství. Já na školku vzpomínám moc ráda a jsem vděčná za možnosti, kdy můžou na školku stejným způsobem vzpomínat i mé dcerky."

Karol Tišerová