Koncepce čerpá inspiraci nejen z moderních světových i českých inovativních vzdělávacích směrů, ale např. i z úplně jiných odvětví, jako je třeba byznys nebo sociální sféra.

A o co nám jde?

„Snažíme se o něco, co v českém školství není vždy a všude samozřejmostí — brát studenty jako jedinečné osobnosti, které samy tvoří svůj život a mohou přebírat odpovědnost za něj i za své učení. Pomáháme jim hledat a dále rozvíjet jejich silné stránky a talenty, inspirujeme je k proaktivnímu přístupu k životu i k tomu, aby se zajímali o svět kolem sebe,“ shrnuje naši filosofii Dana Stariatová, zřizovatelka Školy Můj Projekt Mánesova v Sokolově, kde celý koncept vznikl.

Naše škola má mladého člověka připravit nejen na současný svět, ale i na svět, který jej čeká v dospělosti. Aby v něm dokázal obstát, měl by si osvojit základní kompetence nezbytné pro každodenní život.

Mezi tyto kompetence patří např. umět se učit a připravit se na celoživotní učení se, porozumět sám sobě a pracovat na sobě, respektovat druhé a komunikovat s nimi otevřeně a asertivně, aktivně se angažovat ve veřejném životě a umět používat nástroje participace, efektivně řídit svoji práci, reflektovat ji a pracovat s chybou nebo třeba kriticky myslet a kreativně si poradit s problémovými úlohami.

Aby nešlo jen o vzdušné zámky, stojí celá koncepce na pevných základech.

Většinu oborů nevyučujeme v předmětech, ale integrujeme je do tematických celků a učíme tak v souvislostech. Nic není přece v našem světě oddělené. V předmětu Můj den pracujeme na rozvoji klíčových kompetencí. Záleží nám na osobnostním rozvoji každého studenta. Chceme je vést i k realizaci vlastních projektů a tím jim ukázat, že nezávisle na věku mohou měnit své bezprostřední okolí.

Přidáváme ale i vlastní prvky. Chceme ze studentů vychovat proaktivní mladé lidi zodpovědné za sebe i druhé. Proto do učebního plánu prvního ročníku zařazujeme předmět sociální praktika. Student pozná, jak funguje sociální sféra, podrobně zevnitř prozkoumá některé regionální zařízení a sám si na vlastní kůži zkusí, jaké je to být dobrovolníkem. Ve druhém a třetím ročníku se zaměříme naopak na sféru byznysu. V předmětu firma se na vlastním projektovém záměru studenti naučí, jak si založit firmu a jak ji efektivně spravovat.

Nepočítáme s tím, že bys seděl jen v lavici.

V hodinách cizího jazyka se budou studenti mimo jiné připravovat na složení jazykových zkoušek. 

Úspěšnost budoucích absolventů ale nezáleží jen na vzdělávací koncepci, ale i na učitelích a především na vás samotných, studentech. Proto s tebou bude spolupracovat vedle týmu inovativních učitelů i průvodce, v roli mentora či kouče, který ti pomůže orientovat se ve tvém životě osobním i školním, bude tě motivovat k práci, pomůže ti i s nasměrováním tvé budoucí kariéry.

Jestli jsme tě zaujali, ozvi se nám. Více o podmínkách přijímaček najdeš na našich webovkách.

Tým Školy Můj Projekt Mánesova

 

„Vnímáš svět z globálního hlediska? Chápeš, že je vše propojené, chceš se učit v souvislostech? Nahlížíš na svět z Vesmíru, kde to vše začalo a kde to jednou skončí? Chceš pochopit přírodní jevy a zákony, naučit se je aplikovat do běžného života? Není ti jedno, co se kolem tebe děje, a záleží ti na životním prostředí a buducnosti planety? Experimentuješ, diskutuješ, přeš se, přemýšlíš, ptáš se, hledáš, vyvracíš či potvrzuješ? Pak jsi na mé hodině správně.“

Mgr. Eliška Bínová, ředitelka školy

 

 

„Ve svých předmětech se snažím, aby studenti co nejvíce pracovali s autentickými dobovými materiály, nejen textovými, ale i hmotnými. Dosti pracujeme s odbornými texty různého stupně náročnosti. Nemám moc v lásce biflování telefonních seznamů čehokoli, snažíme se hledat kontexty a souvislosti, pojmenovávat procesy, které se kolem nás a s námi neustále valí. Hodně pracujeme s příběhy, jelikož jimi jsme přece tvořeni a jejich tvoření nás utváří.“

Petr Richtář, historie a český jazyk a literatura

 

„Učíme se matematiku Hejného, protože studentům umožňuje snazší vhled do matematických vztahů ve světě kolem nich. Nestojíme o to, aby se naši studenti učili vzorečky, ale aby si uměli matematické vztahy vyvozovat. S matematikou navíc nemusíš pracovat jen v učebně, ale i venku, na ulici nebo třeba na školní zahradě.“

Petra Špičková, matematika